Ztráta dítěte, nebo dokonce často opakovaná ztráta dítěte je obrovská rána… člověk přichází o budoucnost, o naději, o pevnou půdu pod nohama, má zranění skrz na skrz celou svojí existencí… těla i duše i ducha. Velice často taková ztráta, která jde až na dřeň bytosti, otřese světonázorem člověka… u věřícího nemusí, ale může přijít krize víry, zranění vztahu s Bohem…
„Sama jsem takovým obdobím prošla a bylo velice frustrující nejen proto, že bylo těžké najít pomoc. Ale taky najít lidi, kteří byli ochotni a schopni o duchovní bolesti mluvit a neposuzovat. Často jsem slyšela, že prostě musím všechno odevzdávat do Božích rukou a věřit, anebo že bych měla být zbožnější a nerouhat se. Nakonec jsem našla velkou útěchu ve slově Božím, zvlášť v knize Job. Jobovi přátelé mu tam taky udílejí zbožné rady a pseudovysvětlení, proč se mu stalo, co se mu stalo. A v závěru Bůh chválí Joba za jeho upřímné srdce. Když v srdci neměl žádnou chválu ani radost ani zbožnost, tak mu vylil, co v něm měl – bolest. A tuhle zvěst bych chtěla předávat dál.“
Jednou jsem mluvila s P. Karlem Moravcem v klášteře na Králíkách o tom, že se dělají duchovní obnovy pro všelijaké skupiny lidí, jen pro rodiče po ztrátě se nedělá nikde nic. A on mi řekl: „Tady máš k dispozici celý klášter, tak něco dělej ty“. A v tu chvíli se to všecko propojilo, moje osobní zkušenost ztráty s touhou pomáhat jiným a v roce 2024 máme před sebou 8. pouť. Poutě mají přídomek Dotkni se nebe, protože to je přesně to, co chceme, aby rodiče, kteří jsou zlomeni po všech směrech, mohli zažívat. Pozvednout ruce k nebi a slovy písně volat „dotýkej se mocí, dotýkej se ran…“ A ono tam k těm dotekům skutečně dochází. Byli jsme za těch 7 let svědky nádherných milostí a požehnání, uzdravování. Setkali jsme se se spoustou úžasných lidí, někteří přijedou jednou. Někteří se pravidelně vrací a je to pro ně možnost, jak alespoň 1x ročně moci o svých dětech ještě mluvit. Někteří ze starších ročníků už se teď zapojují i do organizace a nechávají tak svoji bolest proměňovat v něco ušlechtilého. Je to Bohem nesmírně požehnaná věc. Za to jsem nevýslovně vděčná, protože tak na vlastní oči, tělo i vlastní duši mohu prožívat, že těžké věci, které vůbec nechápeme, má Bůh moc proměňovat nádherným způsobem.
Dotkni se nebe ale chápeme ho ve dvou rovinách – na pouti se nebe dotýká nás skrze uzdravení a požehnání a také my se dotýkáme nebe a tak trochu i našich dětí, které tam máme. Třeba jen tím, že tam o nich můžeme mluvit.
Petra Kolčavová
